Je tedy třeba něco udělat. A provedení reforem, které by ucpaly místa, z nichž se penězi zbytečně plýtvá, zefektivnily výkonnost ekonomiky, spravedlivě upravily pravidla výdajů a příjmů, zabránily daňovým únikům, vytvořily průhledný, úsporný a výhodný systém státních (ano, jen státních, ty soukromé si vlastníci uhlídají sami) zakázek (výhodných pro stát, ne pro kamarádíčky kamarádíčků), je docela dobrý nápad. A co tedy naše „reformní“ vláda v této oblasti doposud dokázala?
- Zvýšit přítok peněz do naprosto děravé a netransparentní státní pokladny, aniž udělala jediný krok, kterým by se ty díry pokusila uzavřít.
- Přidat peníze do korupcí prolezlého a opět maximálně neprůhledného systému zdravotnictví.
- Porušovat pravidla uprostřed rozehrané, byť blbě, přiznejme si, hry (fotovoltaika, stavební spoření, podpora zaměstnávání postižených a starších osob…). To se nedělá ani při Člověče nezlob se.
- Ustupovat vyděračům, odborům a dalším „kmotrovským“ zájmovým skupinám.
- Hojit se na těch, kteří se nemohou bránit buď proto, že jsou slabí, nemocní, bezejmenní nebo podnikaví – ti mají spoustu práce, než aby si mohli dovolit demonstrovat
- Ztratit podporu široké veřejnosti, která ještě při nedávných volbách věřila, že se volbou nových stran a nových tváří může přece jen něco změnit, a byla ochotná se ještě jednou uskrovnit, jak jen to půjde
- A tím vším výše uvedeným dokonale zamést levici cestičku k převzetí moci, protože kdo si myslí, že pravice při příštích volbách získá většinu, je slepý naiva…
Aktuální dění na naší politické scéně jen potvrzuje moje dříve tušení a nyní přesvědčení, že současný politický systém již neumožňuje bezbolestnou nápravu.
Není koho, v případě předčasných či řádných voleb, volit. Nevolit je také špatně, protože tak se naši „milí kmotříci“ ani nepřesadí na svých zahřátých židlích, jen si poposednou, „aby si ji neotlačili“.
Co s tím ( naivně )?
Předat správu věcí veřejných (obě „v“ jsou malá) do rukou lidem, kteří budou svou práci vykonávat tak, jak mají. Mohou se plést, nevadí, když budou dělat chyby (ty nedělá jen ten, kdo nic nedělá), ale budou se za ně muset zodpovídat, jako každý jiný člověk. Jen jedno nesmí – nadřazovat zájmy své nad zájmy země, kterou spravují. Dnes to totiž není ani o nějakém „nadřazování“. To by ještě bylo relativně dobré, protože by to znamenalo, že alespoň část svých sil, schopností, znalostí a práce věnují celku.
Co s tím ( reálně )?
Opravdu netuším a mám strach, že nejsem sám a hlavně, že to snad už ani řešit nejde. Protože nám, jako jedinému tvoru na zemi, dala druhová geneze do vínku svobodné myšlení, musíme si vytvářet pravidla, která vyhovují většině a dbát na jejich dodržování.
U nás se vytvářela a vytváří pravidla, které vyhovují jen některým, a pro jistotu je jen ti „někteří“ mohou i beztrestně porušovat. To nemůže fungovat podobně, jako nemůže dlouhodobě fungovat systém postavený na korupci.
Závěrem si dovolím citovat T.G.Masaryka, který kdysi prohlásil:
„Demokracii bychom tu tedy měli. Teď ještě najít nějaké ty demokraty…“